Co neminout v Christchurch?
Nechce se vám číst? Pusťte si audio!
____________________________________________
Největším městem jižního ostrova a zároveň nejstarším městem celého Nového Zélandu je Christchurch, nacházející se na východním pobřeží jižního ostrova v oblasti Canterbury. Město bylo založené evropany roku 1856 a nese mnoho prvků anglické architektury, se kterou se potkáte hlavně v historickém centru města. Nebo které jste mohli potka? V roce 2011 zasáhlo město silné zemětřesení o síle 6,1 stupně, které velkou část města srovnalo se zemí a bylo zabito 185 lidí. Dodnes jsou stopy po zemětřesení ve městě znát. Mnoho historických budov je podepřených, nebo v lepším případě sešroubovaných dohromady, některé nebyly dodnes opravené a ruiny jsou obehnané ploty. Srdcervoucí pohled je například na místní centrální katedrálu, která byla chloubou města. Dnes je možné jen lehce nakouknout přes 2 metry vysoký plot na zbylou hromadu cihel a jen s těží rozeznáte, co se za plotem nachází.
Jak některé budovy dopadly můžete kouknout na těchto snímcích:
Původně jsme plánovali zůstat ve městě dva týdny, nakonec se nám město celkem zalíbilo a strávili jsme tu deset týdnů, během kterých jsme stihli objet město křížem krážem a načerpat něco málo z jeho atmosféry. I když jsme se na začátku do města moc netěšili, tak nakonec jsme si odnesli celkem pozitivní zážitky. Ve městě na každém kroku potkáte nějaký hezký park, kde můžete relaxovat, nebo vyjet kousek za město do přírody. Například místní botanická zahrada, nacházející se v samotném centru města, zabírá plochu 51 hektarů a pokud máte chuť se jen tak procházet a kochat se, můžete zde strávit klidně celý den. Město pak nabízí mnoho příležitostí na kulturní, či sportovní vyžití, takže pro běžný život ideální.
Kousek od botanické zahrady se nachází Bridge of Remembrance, vystavěný na počest válečných obětí první světové války. Most zároveň plní funkci hlavní brány do centrální části města, kde to přes týden pořádně žije.
Další místo, kde jsme trávili hodně času byla místní pláž ve čtvrti New Brighton. Zde jsme chodili do knihovny za WiFi, ale také se procházet, nebo běhat po pláži. Jeden večer jsme se tu sešli s pár Čechy, kteří bydlí v Christchurch dlouhodobě, tak bylo skvělé poslouchat jejich příběhy. Jedna slečna se dokonce skromně přihlásila, že stála za pozváním české skupiny Chinasky do Christchurch a vlastně díky ní jsme si mohli užít skvělý koncert.
Nejlepší na celém Christchurch byly ty vyhlídky. Velká část města se nachází na rovině, ale když člověk vyjel trochu dál, měl nádherný výhled na město a okolí z kopečků, které začínají na východní hranici města. Asi nejlepší výhled byl od horní stanice gondoly, které je na kraji města. Buďto si člověk může vyjet na kopec gondolou, nebo se přiblížit k vrcholku autem a posledních padesát výškových metrů vyjít pěšky. My zvolili druhou variantu.
V Christchuch jsme také zkoušeli nového drona, tak tady jsou ještě lepší vyhlídky 🙂
Snažili jsme se využít všeho, co nám město nabídlo a troufám si tvrdit, že za těch 10 týdnů jsme tu zvládli víc společenských akcí, než v Praze za deset let.
Začalo to tím, že se 4. 2. 2019 spnil můj dlouholetý sen a dostali jsme se na koncert Phila Collinse do místní open-air areny. Ano, líbí se mi jeho písničky a ano, hodně jsme snižovali věkový průměr návštěvníků. Lístky jsme kupovali už v listopadu, takže se bylo na co těšit a kompletní plány našeho pobytu na Zélandu se točilo kolem tohoto koncertu. Nakonec se zadařilo a my se dostali až na stadion. Když jsme usedli na svá místa, zjistili jsme, že jsme koupili lístky pěkně na h**** a že z pódia nevidíme absolutně nic. To už jsme začali přemýšlet, jak se nenápadně přesunout jinam, aby nás nevyhodlili. Na každém kroku byli organizátoři, kteří svojí práci brali velmi zodpovědně. Po tom, co jsme vymysleli komplikovaný plán, jak se nenápadně dostat do jiné sekce, za námi přišla paní organzátorka, že nevyprodali všechny lístky a že pokud chceme, tak že se můžeme posunout o několik řad vedle, abychom měli lepší výhled. To nás zachránilo a koncert jsme si nakonec užili spolu s dalšími 25 tisíci diváky.
Další skvělou akcí, kterou jsme zde absolvovali byl koncert české skupiny Chinaski v malém místním klubu. Chinaski původně měli mít koncert v Aucklandu a v Queenstownu, ale jak jsme se později dozvěděli od slečny, co už tu bydlí mnoho let, napadlo jí poprosit skupinu, aby zahrála i v Christchurch. Oni nakonec souhlasili a dorazili. Takže jsme si užili soukromý koncert téhle skvělé kapely spolu s dalšími Čechy, kteří se zrovna vyskytovali v okolí města.
Na Zélandu jsme si nemohli nechat ujít zápas rugby, které se tu hraje na každém kroku. Proto jsme si vybrali zápas Národní ligy mezi týmem Warrior z Christchurch a týmem Sea Eagel ze Sydney. Ti nakonec místní porazili, ale zápas stál za to a atmosféra byla skvělá.
Když už jsme nevěděli coby, vydali jsme se na místní food show. Kromě ochutnávky milionů různých produktů (od sýrů, přes pečivo, uzeniny, pesta až po vína) jsme se zůčastnili (jakožto diváci) show známých novozélandských kuchařů. Bylo zajímavé sledovat, jak každý kuchař psřistupuje k jídlu úplně jinak. Zatímco Annabel Langbein volí spíše klasická jídla, Luke Hiness za každou cenu propagoval jídla zdravějšího stylu, naopak Giulio Sturla, kuchař ve vyhlášené restauraci kousek od Christchurch, zvolil velmi neobvyklé recepty, kterými se jeho kuchyně vyznačuje a na rovinu: po jeho předvedení desertu (sušenka s krémem z bílé čokolády) podávaném na vzrostlé trávě v truhlíku spolu s hlavním chodem v podání syrové ryby se sněhem z místních mořských řas, jsme hodně přemýšleli o návštěvě jeho restaurace. Vše vypadalo velmi dobře.
No a když jsme si chtěli odpočinout, narazili jsme na místní závody mini bugin na dálková ovládání, tak jsme se pár hodin kochali pohledem na dospělé v pokročilém věku, kteří si hrají jak ty malé děti a rázem nás to děsně bavilo.
Od oslav čínského nového roku v centru Christchurch jsme čekali trochu víc, i tak jsme ale vydrželi v centru celkem dlouho. Všude kolem bylo možné sledovat čínskou tématiku a na hlavním pódiu jsme viděli Čínské národní tance a slyšeli hudbu. Nemohly chybět tuny jídla a propagace zájezdů do Číny.
Abyste obešli všechna muzea v Christchurch, potřebovali byste asi minimálně celý rok. Těmi nejznámějšími jsou například muzeum historie Maorů a kolonizace Nového Zélandu, muzeum věnované zemětřesení, Rutherford’s Den, které se zbývá vědou a další. My si nakonec vybrali dle našich zálib: Antarktické centrum a Letecké muzeum.
Když nám bylo horko, Antarktické centrum bylo jasnou volbou!
Věděli jste, že se z Christchurche lítá na Anatarktidu? Teda abych byla přesnější, tak na Ross Island, který je hned vedle Antarktidy. Abychom se dozvěděli něco o tomto zamrzlém kontinentě, vydali jsme se do Antarktického centra, kde jsme se setkali s ťuťu pesany (Husky), tučňáky, projeli se polárními vozítky, zažili sněhovou bouři při mínus osmnácti stupních a dozvěděli se plno dalších informací o dobývání zmrzlého koutu světa.
Air Force Museum
Místní letecké muzeum nabízí mnoho druhů letounů od letounů první a druhé světové války, vrtulníky, až po modernější kousky. Vstupné je zdarma a určitě nepropásněte komentovanou prohlídku muzea, kdy vás vezmou i do míst, kde se exponáty opravují.
