Banksův poloostrov a Akaroa
Akaroa byl první tip, který jsme dostali od klučiny z Aucklandu, u kterého jsme strávili první měsíc na Zélandu. Nemohli jsme proto toto město minout. Poloostrov, který se nachází na východ od Christchurch, je tvořený dvěma vulkány, které jsou dodnes aktivní a ozývají se v podobě menších otřesů. Poloostrov ale kromě toho nabízí plno krásných zátok, výhledy na nekonečné moře, skály, lesy, ostrůvky a hlavně… KLID!
Silným lákadlem je poloostrov uprostřed zátoky
Po nějaké hodince jízdy z Christchurch směrem na východ dojíždíme na poloostrůvek. Cesta sem je klikatá, pořád stoupáme a všude kolem sebe vidíme pastviny. Původně byl poloostrov z 98% porostlý lesy, dnes jsou to stěží 2%. Za vykácení samozřejmě můžou původní obyvatelé (Maorové) a přistěhovalci z Evropy a i když v současné době probíhá několik programů na obnovu lesního porostu, potrvá ještě mnoho let, než uvidíme nějaké výsledky.
Uprostřed zátoky se nachází poloostrůvek ve tvaru velryby tzv. Onawe. Tento poloostrov je posvátný a vstup na něj je povolený pouze po předchozím udělení souhlasu. To jsme úplně netušili, ale na naší obhajobu na místě nebyly zádné cedule o zákazu vstupu, ani o historii poloostrova, kterou jsem si bohužel přečetla až při tvoření tohoto článku.
A co že se zde stalo? Na poloostrově se udála jeden z nejvýznamnějších maorských incidentů v jejich historii. V oblasti Akaroa v té době sídlil maorský kmen Ngati Tahu. Ti se dozvěděli o plánovaném útoku kmenem Ngati Toa ze severního ostrova, kteří násilně dobývali různé oblasti Nového Zélandu. Místní kmen se proto rozhodl zvolit poloostrov Onawe za své útočiště a vybudovali zde opevnění. V roce 1831 byl poloostrov napaden zmíněným kmenem ze severního ostrova a na poloostrůvku se odehrál masakr mezi členy obou kmenů, při kterém zemřelo 1200 bojovníků. Místní kmen byl poražen a ti, co přežili byli prodáni do otroctví, nebo uvězněni.
Jaké to je žít v kráteru sopky?
To se zeptejte místních, co žijí v malebném městečku Akaroa, které leží na území, kráteru jedné ze sopek.
Toto město je označené jako Francouzsko-Britské. Původně mělo být toto místo osídlené Francouzi, ale než se Francois Langlois stačil vrátit z Francie, kde hledal podporu pro odkoupení půdy v Akaroře od místního Maorského kmene, stačily Britové podepsat ve Weitangi důležitou smlouvu, která definovala vztahy mezi Maorskými obyvateli a Brity. Když se Britové dozvěděli o plánu Francouzů, nečekali ani chvíli a oblasti si zabrali pro sebe. Francouzi tak trochu utřeli nos, ale velká část Francouzů, kteří sem byli vyslání za účelem konolizace už zde zůstali.
Dnes je Akaroa velmi krásné, klidné městečko. Místní hlavní promenáda připomíná spíš ty italské. Široká promenáda u klidného moře plná otevřených restaurací, obchodů se suvenýry a dobré zmrzliny. Kromě odpočinku se do Akaroy jezdí za delfíny, takže pokud byste chtěli šnorchlovat s delfíny, je Akaroa skvělou volbou. Ve městě je také možnost vypůjčit si mořský kajak a projet se po místní zátoce. Skály kolem Akaroa jsou zase využívané horolezci a výhled z nich je úžasný.
Lyttelton
Lyttelton byla původně maorská osada, později (roku 1877) zde vznikl významný přístav pro celou oblast Canterbury, který je využívaný dodnes. Město bylo vybudováno v klidné zátoce a v období první světové války kolem městečka byly vybudované obranné věže, které je možné vidět dodnes. Městečko jako takové působí spíš mrtvě a kromě jedné uličky plné restaurací zde toho moc nenajdete. My projeli silnici od Lytteltonu ke Governors Bay a cestou jsme měli nádherné výhledy na zátoku a ostrov (Quail Island). Ostrov je opuštěný a kromě jedné malé chajdy, ve které se dá přespat zde nic nenajdete. Jednou až dvakrát za den (záleží na sezóně) sem přijede přívoz. Pokud tedy chcete vypnout a utéct na víkend z města, je ostrov tou správnou volbou!
Quail island
Pokud se chcete na chvíli vypařit, je Quail island tou nejlepší volbou. Na ostrůvku není vůbec nic, jen malá chalupa, ve které můžete přespat. Na ostrov jezdí 1-2x za den přívoz (zéleží na sezóně). Ostrov není velký a dá se celý projít za cca 4 hodiny.