Novým Zélandem křížem krážem, tentokrát Castle Hill a Arthur’s Pass
Pokračujeme v našem cestování a je to poprvé, co se vydáváme na západní pobřeží. Z Christchurch jsme se nedříve přiblížili do menšího městečka Oxford, odkud jsme zamířili dál na západ přes oblast známou jako Castle Hill přes Arthur’s Pass až do městečka na západním pobřeží – Hokitika. Celou cestu jsme zvládli s přehledem absolvovat za dva dny. Sice jsme se v Arthur’s Pass ošidili o delší túru v horách, ale na druhou stranu jsme si to vynahradili v oblasti Castle Hill.
Castle Hill
Castle Hill Village (Vesnice Castle Hill), Castle Hill, nebo Castle Hill Peak. Všechno mi to při plánování cesty znělo podobně a netušila jsem, co že to ti průvodci doporučují. Nakonec jsem si prosadila výšlap na Castle Hill Peak, který jsem později zjistila není až tak moc doporučovaný, protože jde o náročný track a ne každý se odhodlá na vrchol jít. Echm, moje chybka 🙂
My si cestu ale trochu zkrátili a vyšli jen na Foggy Peak, který je předvrcholem Castle Hill Peak a nelitovali jsme. Čím jsme byli výš, tím krásnější se pod námi otevíral výhled do okolních údolí a na jezero, které se nachází kousek od hory. Nejvíc na těhlech horách miluju, že do poslední chvíle nevím, co se za kopcem objeví. Musím si hezky dojít až na vrchol, abych viděla, co tam je. Stejně tak tomu bylo u Foggy Peaku. Nakonec se otevřel krásný výhled do údolí, kterým jsme později projížděli a další výhled na samotný vrchol Castle Hill Peak.
Kura Tawhiti Conservation Area
Další zastávkou bylo skalní město v rezervaci Kura Tawhiti. Přesně to se mi spletlo s Castle Hill Peak, protože tuto oblast všude na webu najdete pod Castle hill. Akorát místo nastoupaných 900 metrů sem vedla krásně upravená cestička po rovině dlouhá tak těch 900 metrů. Ale co, nejkrásnější místa jsou většinou objevená náhodou. My takto našli Foggy Peak. Ale zpět k rezervaci.
Těchto skalních měst je v této oblasti několik. Jedná se o pískovcové skály, které se tyčí uprostřed zelených luk. V kombinaci s vrcholky hor vysokých přes 2 000 metrů vytváří nádhernou scenerii. My sem dorazili když už zapadalo sluníčko o to tajemněji místo vypadalo.
Nakonec jsme ještě ten den dojeli na kempoviště u řeky Waimakiriri a užili si večerní výhled na hvězdičky. Široko daleko totiž není žádné město, co by noční oblohu světelně znečišťovalo, takže výhled byl skvělý.
Arthur’s Pass
Ráno nás překvapila pořádná zima a mlha. Neváhali jsme, vytáhli drona a zkusili z postele pár záběrů našeho auta v mlze (vážně se nám nechtělo vylézt z vyhřáté peřiny). Později dopoledne jsme se vydali přes národní park Arthur’s Pass na západní pobřeží. Vesnice Arthur’s Pas nabízí mnoho možností ubytování, kromě toho tu moc nečekejte. V centru města (přímo za infocentrem) se nachází hezký kaskádovitý vodopád (Avalanche Creek Waterfall), za vesnicí potom stojí za procházku Devil’s Punchbowl Waterfall. Cestou z Arthur’s Pass směrem na západ pak stojí za krátkou zastávku místo, které se nazývá Viaduct Lookout. Jen pozor na místní papoušky Kea, kteří zde rádi terorizují turisty. Nakonec jsme ještě ten den dojeli až do Hokitika na západním pobřeží, kde jsme strávili pár dní.
Výsledek našeho snažení (dron v akci):
Krátké video ze setkání s papouškem Kea na vyhlídce Viaduct Lookout:
Mapa míst, které jsme navštívili:
